Je jasné, že to znáte, nejvíce měkký je grafit neboli česky tuha. Nu a nejtvrdší je diamant. Možná si ještě pamatujete poučku o tom, že pokud nerostem uděláte rýhu do jiného, je ten s tou rýhu o třídu níže na stupnici. Ale to jsme drobátko mimo, i když o tvrdosti zde řeč pochopitelně bude. Uvidíte sami. Jistě víte a znáte co je železo a jistě minimálně tušíte, že i ono má jakousi stupnici tvrdosti. Podle periodické soustavy prvků je nejvíce tvrdý chrom, který je na Moshově stupnici zapsán pod číslem osm celých pět a po něm je to wolfram, který má tvrdost jen sedm celých pět, opět podle Mohsovy stupnice.
Není se tedy co divit, že právě toto jsou kovy, které se přidávají k oceli právě kvůli pevnosti. K tomu se však ještě dostaneme. Jak známo, ocel vzniká zkujňováním železa, a to několika způsoby. Zpočátku to bylo dejlování či pudlování, v současnosti je to nejčastěji za použití konvertorů. Samozřejmě, že pak ještě může docházet k dalším úpravám. Právě ty ještě více zlepší vlastnosti oceli jako takové. Každý výrobek pak dostane svoje určité označení a ten kdo s tím pracuje jen podle čísla pozná oč se jedná.
Takže například pokud uvidí označení 10CrMo9-10, 1.7380, ihned ví oč kráčí, co je za druh oceli a k čemu se nejlépe hodí. Pokud je takováto ocel vyrobena, musí ovšem splnit poměrně složitá kritéria, aby se mohla do té či oné skupiny zařadit. V předchozím čísle lze vidět že ke zkvalitnění byl použit molybden a chrom. Ale může to být cokoli jiného, jak je psáno o pár řádků výše a tím plním slib, že se k tomu ještě dostaneme. To všechno dohromady pak musí splnit normy, které jsou přesně dány, jako například EN 10273. Tato je konkrétně pro tyče válcované za tepla ze svařovatelné oceli. Ale i zde je těchto norem hodně. Druhů oceli je obrovská spousta a výrobky z ní jsou na trhu zcela běžně. Určitě jste s nimi již někde setkali.