Když před revolucí roku 1989 bylo dívce dvacet let a nebyla ještě vdaná a neměla děti, byla považována v podstatě za divnou. Běžné bylo vdávat se hned po osmnáctém roku a s dětmi se také moc neotálelo. Když žena kolem třiceti let byla těhotná, byla v porodnici zaručeně nejstarší. Dnes je to zcela opačně. Ženy ve třiceti teprve o dětech začínají přemýšlet.
Vše má své výhody i nevýhody, a to samozřejmě platí o tom, kdy mít děti. Pokud se vám děti narodily, když vám bylo dvacet, není pravděpodobné, že vám s hlídáním bude pomáhat babička. Ta ještě bude chodit do práce a celou vlastní dovolenou pravděpodobně na hlídání vnoučat nepoužije. Jednoznačnou výhodou ale je, že když vám bude čtyřicet, budou vaše děti už pravděpodobně samostatné a vy, stále ještě plní sil a také již finančně zajištění, si budete moct užívat světa a života.
Naproti tomu dnešní mládež se snaží užít si života dříve, než se rozhodnou mít děti. Porodí-li žena kolem třiceti pěti let nebo ještě později, bude pubertu svých dětí řešit ve svých padesáti a tady už to nemusí tak zvládat. Samozřejmě nejen ona, ale i otec dítěte. A když se vaše děti osamostatní, budete mít šedesát let a na nějaké velké zážitky už to asi nebude.
Mít děti je složité rozhodnutí a dnešní doba lidem rozhodně nic neulehčila. Mladí lidé se neženou za penězi, ale chtějí být finančně zajištění, a proto děti odkládají na stále pozdější dobu. Jenže ona nikdy nebude vhodná doba, vždy se najde něco, kvůli čemu početí odložíte a snadno se tak může stát, že přešvihnete své biologické hodiny a budete další v zástupu na kliniku umělé reprodukce.
Chcete mít děti a jezdit po parku s kočárkem Kunert? Neodkládejte to dlouho, protože ideální věk je do dvaceti pěti let věku ženy. Jenže to mnohé z nich ještě dodělávají vysokou školu nebo se zaučují v práci a nemají pocit dostatečného finančního zabezpečení.