Na světě je spousta lidi zajímajících míst. A protože taková místa za lidmi nepřijdou, musí se lidé dostat na ně. A aby se to podařilo, musí se samozřejmě cestovat. Kdo necestuje, ten taková místa nepozná a musí se spokojit jedině s líčením nebo obrázky od těch, kdo tam byli, což má ale daleko k dokonalému prožitku na vlastní oči a kůži.
Jsou místa, na která se cestuje třeba za historickými pamětihodnostmi. A máme docela štěstí, že je i jenom u nás, v České republice, podobných míst skutečně dostatek. Ale pochopitelně je nevídáme jenom u nás, nalezneme je i v cizích končinách, kde se něco podobného vyskytuje rovněž ve velké míře.
Jinde se nabízí dejme tomu nejrůznější kulturní zážitky. A i za těmi se často cestuje. A my lidé tak jezdíme dejme tomu do divadel, na koncerty a jiná vystoupení těch, kdo jsou považováni za umělce.
Cestuje se ale klidně i jenom za krásami přírody. Anebo se jezdí z krás přírody za poznáním jejich opaku, tedy rušných měst. To podle toho, kde kdo z nás žije a po jaké změně touží. Chceme poznávat třeba i neznámé cizí lidi, chceme si třeba někde něco atraktivního koupit, někde můžeme chtít studovat a někde pracovat… Důvodů pro cestování je prostě mnoho, a tak my lidé cestujeme, jenom abychom si své potřeby a touhy tímto splnili. Aby se nám dostalo i toho, co by nám naše bydliště nedokázalo nabídnout. A cestujeme nejednou i tehdy, když taková cesta představuje nepohodlí, ba i když to leze do peněz. Klidně i jenom proto, abychom se potom mohli lidem ze svého okolí pochlubit, že jsme někde byli a něco zajímavého si tak dopřáli.
Cestujeme už odedávna a sotva se na tom něco změní, dokud budeme mít aspoň nějaké peníze a svobodu. Protože i takové cestování k lidské existenci patří. A hlavní je, abychom vždy cestovali za tím, co nás láká. Abychom nemuseli nikam putovat jenom v zoufalé snaze přežít.